Rentgenovali víru
a měla stíny na plicích.
Čas bloudil kolem městských bran
a mlhy vyly v ulicích.
Pak st'ali krásku
a v oranžové tmě jí pili rudou krev.
Krvavými ústy líbali její ňadra
zatímco rukama se dotýkali střev.
Spálené lidské maso
polykal moudrých starců kůr.
Mimoběžky pohledů zamřížovaly ulice
a stoky byly plné chmur.
Nakonec Bezhlavý vrhnul laso
a uškrtil novorozenou lásku.
A políbit naději a radost
znamenalo dát život v sázku.
| |
Staňa Sýkora, Miláno, 1969
| |
|