Ze dna zvednut byl vlnou
do samé špičky jež,
zrychlena v tříšt' hukotu plnou,
ve skálu divoce bila.
Třeštící bolest zkroutila tělo,
šílená jako bezústý řev
jenž svalstvo vydávat chtělo.
Krabí vědomí jen hrůzu znalo;
tím větší, že pro smrt nemělo jména.
Pak nitro mu bílým bleskem vzplálo
při druhém nárazu o tvrdou stěnu.
Ačkoli skončeno veškeré hnutí,
napětí rostlo v stojícím čase
až strašlivé hrůzy pomalé vzdutí
zlomilo života obranný val.
Na mrtvé tělo pak divoký příboj
jemňoučký písek ve vrstvách vál.
|
|
Staňa Sýkora, Miláno 1969
|
|